Milí přátelé,
Minulý týden jsem měla čest navštívit raněné vojáky na oddělení rehabilitační ortopedie v nemocnici Tel Hashomer severně od Tel Avivu. Tato zkušenost mě přiměla k rozhodnutí směřovat aktivity Shalemu též k raněným a jejich rodinám.
Každý ze zázračně přeživších vojáků je ztělesněním odvahy, oddanosti a štěstí, kteří jejich kamarádi - spolubojovníci, neměli. Na rozdíl od těch, kteří padli a jejich vzpomínce byla věnována fotka na přední straně novin, žijí své životy v relativní anonymitě. Na oddělení ortopedie jsou ti, jejichž životy se obrátily naruby ve chvíli, kdy bránili právo na život v heroickém boji se zlem. Na vlastní oči jsem viděla desítky mladých mužů a žen, z nichž většina utrpěla amputaci jedné nebo více končetin, často současně s rozsáhlými popáleninami nebo úrazy hlavy. Dovolím si s Vámi sdílet příběhy alespoň několika z nich.
Shimon Cohen
Učitel a teprve čtyřicetiletý otec pěti dětí je v nemocnici už více než pět měsíců poté, co utrpěl devastující zranění chodidla. Společnost mu dělají spolubojovníci, z nichž jeden přežil zranění takového rozsahu, který několik dní neumožňoval jeho identifikaci. Největší Shimonovou starostí je, zda-li bude v budoucnu schopen uživit rodinu, jestli se jeho žena bude ještě někdy moci vrátit do práce a budou-li si moci dovolit blížící se oslavu bat mitzva nejstarší dcery.
Avner Tahiri, sympatický otec pěti dětí, z nichž dva synové slouží v elitních jednotkách a jsou v současnosti nasazeni v Gaze. Moshe je rezervistou v jednotce, která se zabývá vyprošťováním těl. V prvních několika týdnech po událostech října minulého roku strávil se svým týmem v kibucu Beeri. Ukazoval mi videa pořízené vlastním mobilem. Nejprve jsem viděla doslova hromady bílých pytlů, v nichž byla na uhel spálená těla lidí, kteří byli zaživa upáleni ve svých domovech nebo vozidlech a poté, co je zavraždili jejich sousedé z Gazy. Vysvětloval mi, jakým způsobem STÁLE probíhají pátrací akce po těch, kteří jsou vedeni coby nezvěstní. Týmy vojáků a dobrovolníků vedené archeology a antropology dodnes prosívají drobnými síty doslova každý kousek zeminy v zasažených kibucech. Prsty mnou hlínu a písek, aby jim neunikla žádná kůstka, která by mohla patřit k ostatkům někoho, kdo byl 7. října zavražděn.
Moshe je mezi těmi šťastnými, kteří nepřišli o žádnou končetinu. V momentě, kdy byl povolán do Gazy, aby se svým týmem vyprostil 23 těl vojáků, na které se sesypala budova odpálená teroristy Hamásu, ochrnul. Jeho tělo už nedokázalo dále fungovat poté, co Moshe zaqžil. Moshe mi vyprávěl, že to, co prožil, se nijak nedá srovnat s tím, čím si prošla a prochází jeho žena, která od rána 7. října 2023 bojuje tu nejtěžší bitvu. V 6:30 toho dne byl povolán do služby Moshe, v 8:30 jeho nejstarší syn a v 10:00 jeho druhý syn. Od té chvíle jsou nasazeni v nejtěžších bojích tři muži jejího života, z nichž o jednom neví, zda-li se bude někdy moci vrátit do života.
Potkala jsem také spoustu kluků, se kterými jsem prohodila jen pár slov. U většiny jsem cítila, že nemají zájem, což jsem pochopitelně respektovala. Mnozí o nohy nebo ruce přišli jen před několika málo dny a pokud se někdy z toho šoku vzpamatují, bude to dlouho trvat. V hlavě mi utkvěl pohled, který jsem si vyměnila s klukem, který, soudě podle silného přízvuku, teprve velmi nedávno přišel z Oděsy, odkud utekl před válkou. Okamžitě narukoval do izraelské armády a teď je bez končetin.
Mnozí z těch, které jsem viděla, jsou v nemocnici už téměř půl roku s tím, že netuší, kdy budou propuštěni. Mají co jíst, stále jsou obklopeni blízkými, ať už kamarády z armády anebo dobrovolníky, jako je Rabín Leizer Klain, kterého díky našim aktivitám už dobře znáte. Každý z těch, se kterými jsem mluvila, vyjádřil hluboké obavy o osud své rodiny. Spousta žen raněných vojáků byla donucena omezit anebo úplně skončit s prací. Administrativa válkou oslabené země je neefetivní a nedostatečná. Rodiny hrdinů jsou často doslova bez prostředků a bez pomoci s péčí o děti. Tu supluje rodina, sousedé a kamarádi z jednotek. Rozhodli jsme se, že naše materiální pomoc bude směřovat i k rodinám válečných invalidů. O naší pomoci Vás budu dále podrobně informovat.
Nesmírně si vážím vaší důvěry a Vaší pomoci a chci Vás ujistit, že osobně monitoruji situaci a za osud každé Koruny, každého Šekelu ručím.
Děkujeme, že jste s námi.
Am Israel Chai.
Anna & Ory
